Rozhovor


Rozhovor s „otci“ zakladateli Modrého Bálu Danem Markem a Petrem Diblíkem. Minulý ročník prošel významnými změnami. Pravidelní návštěvníci bálu si toho jistě všimli. Bál se přestěhoval do Chocně, upustilo se od předprogramu a after party. My se ale v rozhovoru podíváme ještě hlouběji do minulosti…

Ahoj „otcové“, kde a jak se zrodila první myšlenka o tom, že zorganizujete ples?

Bylo to na stromě. V severní Itálii jsme byli na brigádě trhat jablka. U toho jsme měli spoustu času na přemýšlení, povídání i filosofování. V jednu chvíli jsme si vzpomněli na choceňské plesy z našich dospívajících let a shodli jsme se, že bychom na tu tradici rádi navázali. Po vzoru plesů našich kamarádů z jižních Čech a Bratislavy jsme taky začali přemýšlet o benefičním záměru akce.

Proč jste Modrý Bál pojmenovali právě Modrý Bál? Když se všechny plesy v okolí jmenují jen  „xxxxx ples“

Na označení „bál“ se nám líbila jeho vznešená konotace. Horší bylo vymyslet přívlastek. Padaly návrhy jako – duhový, mladých duchem, mladých srdcí… Dneska se tomu smějeme:-) Pojmem „modrý“ jsme navázali na jednu z našich aktivit při Celostátním setkání mládeže ve Žďáře nad Sázavou, kde jsme měli na starosti Modrý stan, místo pro občerstvení a popovídání.

Jak moc byl první ročník náročný na přípravu?

Byla to pro nás výzva, ale šli jsme do toho naplno a neřešili jsme čas, který bylo potřeba tomu věnovat. Hlavně se ale zapojilo dalších cca 30 lidí a my jsme byli jen jedním z článků. Všechny nás to (myslíme:) dost bavilo.

Jaké na něj byly ohlasy?

Byli jsme překvapeni, kolik přijelo účastníků i z různých koutů republiky. Dostávali jsme zpětnou vazbu o výborné atmosféře. To nás hodně potěšilo, protože od samotného začástku příprav bylo prioritou přípravného týmu, aby se na bále všichni cítili dobře. Největší pochvalou byla poznámka: těšíme se na další ročník.

Přibýval počet organizátorů v průběhu let konání bálu?

Plus mínus zůstával počet podobný, osciloval zhruba mezi 30 a 50 pomocníky, zahrnujíc třeba i rodiče, kteří nás podporovali. Ze začátku i spoustu přespolních bralo jako samozřejmost přijet na bál o půl dne dřív, aby pomohli např. s výzdobou sálu. Postupně se zapojovali mladší účastníci a přirozeně nahrazovali v týmu ty, kterým přibyly třeba rodičovské povinnosti:)

Jaký ročník vám uvízl významně v paměti a proč?

Po třech letech, kdy jsme se neuspěšně snažili získat na benefiční akci slevu na sál jsme se přestěhovali do Heřmanic, což vyšlo i se zapojením autobusů levněji. Měli jsme z toho trochu vítr, aby to někoho neodradilo. Ale lidi přijeli i tam. Vzpomínáme taky na ročník, kdy nám hrála rómská kapela. Vtipné nám přišly i drobnosti typu, že výherkyní první ceny tomboly – myčky nádobí – se  stala slečna Mičková z Pardubic, nebo někdo vyhrál kance a nevěděl si s ním rady.

Organizaci loňského ročníku jste už většinově přenechali jiným. Jak vám bylo, když jste své, v té době osmileté dítě, přenechali mladším? Muselo to být těžké loučení.

Ten loňský bál šlapal perfektně. Měli jsme upřímnou radost, že vyrostla silná parta, která původní myšlenku rozvíjí a posouvá dál. Nebereme to vůbec jako loučení, dítě je v dobrých rukou a my se můžeme věnovat jiným věcem.

Máte přehled kde všude výtěžek z bálu pomohl? Jaké byly ohlasy od obdarovaných?

Snažili jsme se podporovat potřebná místa bez ohledu na to, na jakém jsou kontinentu. Mnozí nechápali, proč nepomáháme spíš u nás. Vnímáme to jako příležitost podpořit myšlenku solidarity napříč kulturami. Zodpovědný za filipínské centrum, kam šel první výtěžek nám dodnes s vděčností posílá zprávy o jejich činnostech, přestože částky, které jsme jim poslali nepatřily mezi ty nejvyšší. Vždy jsme dostali alespoň jednorázovou zpětnou vazbu. Obdarovaní většinou silně vnímají i ten nefinanční rozměr podpory, jednoduše že na ně někdo myslí.

Víte o nějakém páru, který se na plese seznámil a už jsou třeba svoji?

Tak seznámilo se jich určitě spousta:) Víme o jednom československém páru, který to dotáhl až do svatby a má už pěknou rodinu.

Jaký máte nejadrenalinovejsi zážitek z pořádání či průběhu bálů?

Matně si vzpomínáme na situace, kdy minutu před zahájením bálu ještě nebylo něco dotaženého, nebo na místě ještě nebyli lidi, kteří už byli akutně potřební. Ze začátku nám například vůbec nedocházelo, že i ženy z týmu potřebují na vlastní úpravu více než deset minut:)

Modrý bál se v průběhu rozrostl o předprogram a afterparty. Jaké na ně byly ohlasy?

Předprogram sloužil pro rozhýbání atmosféry ještě před začátkem bálu, ale díky kolizi s nutnými přípravami bálu i účastníků nebývala (až na výjimky) účast vysoká. Afterparty se osvědčily hlavně u květnových termínů. Zážitky na řece pomohly dál rozvíjet navázané vztahy z bálu a poznat se i v jiném prostředí.

Napadlo vás, že se dočkáte 10. Modrého bálu?

Tak na to jsme ani nepomysleli a jsme z toho našení. Bereme to jako velký úspěch všech pořadatélů i účastníků.

Proč by lidé měli dorazit právě na Modrý Bál? Máte na to jednu větu :)

Protože modrá je dobrá:)!

Přijdete na jubilejní ročník?

Ano. Ano.

Děkujeme za pěkný rozhovor a na bále naviděnou.